Zevní klima světa nám ukazuje stav člověka – stav jeho nitra, jeho skutečný duchovní a duševní stav. V současné době můžeme pozorovat jevy jako například doslova epidemické rozšíření všech možných různých kasin a heren. Když jsme byli v létě v Domažlicích a projížděli západní pohraničí, tak mi to chvilkama přišlo jako v nějakém „Las Vegas“. Jedno kasino za druhým, samozřejmě doplněno komplementárními službami jako jsou noční podniky, striptýzové bary, no zkrátka obyčejná prostituce v různých svých odstínech.
V Praze, kde bydlím, je však situace velmi podobná. Přímo před barákem, kde bydlíme, je několik heren a nyní se otevřelo nové kasino s názvem 777, jak jinak než v Hábově 7, a nový noční nonstop podnik s mystickým názvem „Fénix“, který má symbolizovat naši duchovní proměnu – povstání ducha z prachu ega. Všechny symboly se dají použít ke zcela světským účelům. Co takový noční nonstop provoz těchto kasin, heren a nočních podniků přináší do společnosti, se není nutno dále rozepisovat. Noční výkřiky opilců a jinak „upravených“ lidí na ulici v pozdních nočních hodinách se stalo tradičním folklorem letního spánku při otevřených oknech.
Nedávno jsem byl upozorněn na zprávu, že v kostele Sv. Michala na Starém městě, kde byl zřízen noční taneční klub, kde se mimo jiné pořádají i striptýzová vystoupení, má nyní být zcela prozaický nevěstinec – či jak se říká lidově „bordel“.
Kostel sv. Michala na Starém městě je jistě česká národní – kulturní – i duchovní památka se svou historií, která se zde odehrála. Patronátní právo k němu měli čeští králové, a později je převzala královna Eliška Přemyslovna, manželka Jana Lucemburského. Kostel byl vedle Betlémské kaple jednou z hlavních „svatyní“ husitů v Praze. Kázal zde například Mistr Jan Hus od roku 1402. Když papež vyhlásil nad Janem Husem klatbu, tak v tomto kostele se dále konali mše a svatá přijímání. Od roku 1414 zde bylo zavedeno – přesněji obnoveno přijímání pod obojím způsobem, jak je obvyklé v pravoslavných církvích a jak bylo ještě do 14. století běžné i v západním katolickém rituálu. Další významní husitští teologové, kteří zde působili, byli Křišťan z Prachatic a Petr z Mladoňovic.
Křišťan z Prachatic byl ve své době považován za proroka. Byl teologem, matematikem, astronomem. Napsal několik spisů o astrologii, které se staly známými ve své době v tehdejším světě. Dále spisy z oblasti matematiky a lékařství. Tedy můžeme říci, že šlo o doslova renesančního duchovního. Byl rádcem a přítelem Mistra Jana Husa. Na žádost českého krále Václava IV. dokonce jel za Husem do Kostnice. Zde jej nechal koncil uvěznit podobně jako Husa, ale na přímluvu Zikmunda Lucemburského byl propuštěn – jinak by jej čekal stejný osud.
Petr z Mladoňovic byl taktéž přítelem Mistra Jana Husa a také jej doprovázel do Kostnice, a díky němu máme dnes podrobné zprávy o průběhu kostnického koncilu, který zaznamenal. Následujícího roku 1416 byl svědkem popravy Jeronýma Pražského v Kostnici.
Oba dva husitští teologové zastávali vysoké akademické hodnosti na pražské univerzitě, byli děkany a rektory Pražské univerzity. Mimo jiné byli pohřbeni na faře připojené ke kostelu sv. Michala, kde probíhaly disputace univerzitních mistrů. Patřili k umírněnému husitskému proudu a vystupovali i proti Táboritům.
Je tragikomedií dějin, že mezi základní body husitského reformačního programu patřilo mimo jiné: zákaz hazardních her a vymýcení prostituce a jejich trestání ve veřejném zájmu obecného blaha. Tedy šlo o požadavky právního státu, který by tyto „nelegální“ aktivity postihovaly, neboť již tehdy si „prozřelí“ Čechové uvědomovali, že tyto aktivity jsou společensky zhoubné v mnoha směrech. Mimo jiné odporují životu v dharmě – tedy podle duchovních zákonů. Tehdy samozřejmě nešlo o kasina v dnešním stylu, ale o hazardní hry jako kostky, karty apod. Tyto aktivity vždy na sebe nabalovaly další negativní jevy, které pak neprospívaly společnosti, a proto je husité ve svých městech a zemi, kam sahala jejich moc, postavili mimo zemský zákon. Dalšími požadavky a výdobytky bylo například zrovnoprávnění žen – to až do takové míry, že v prvních letech bojů (1420 – 1421) byly dokonce součástí polních vojsk, později již ne. Tyto své názory na právní stát museli husitští teologové obhajovat na basilejském koncilu roku 1433. Zde se hádali s „učenci“ katolické církve například o tom, že existence nevěstinců a jejich vlastnění biskupy je důležité, neboť jinak by lidstvo padlo do ještě většího hříchu. To zcela vážně obhajovaly „nejučenější“ hlavy tehdejší církve. Toto jim vyvracel na koncilu Mikuláš z Pelhřimova, zvaný Biskupec – biskup táborské polní obce. A další perly bych mohl uvést. Proto se dnes tak napadá, špiní a převrací české husitství. Proč, je zřejmé. Nižší inteligence tu vyšší rozvinutější a uvědomělejší musí vždy pomlouvat, napadat, špinit a překrucovat. To, že naopak husité nebyli žádní „demagogové“ nebo proti sexu jako takovému, ukazují například jejich vojenské řády. Odmítali prostituci a „lehké ženy“, ale současně ženy směly se svými muži táhnout do pole – pokud byli manželé, tedy manželský sex nikoho nijak nepohoršoval. Katolíci pokrytecky mají tradičně, jak se říká, „hubu“ plnou hříšnosti sexu, ale přitom jejich biskupové běžně provozovali nevěstince a někteří papežové byli známí i svou sexuální výstředností nebo homosexualitou. Tehdejší naši předci – věrní Čechové, či „boží bojovníci“, jak se tehdy sami mezi sebou nazývali, se zkrátka „probudili“ a uviděli katolickou církev a její dogmatiku v celé své odhalené nahotě a zlu – proto ji nazvali jasně: katolická církev = nevěstka babylonská a papež = antikrist na zemi. Sami sebe Češi považovali tehdy za věrné křesťany a žádali reformu církve a její návrat k prvotnímu účelu – tj. k pravoslaví (pravá – sláva Boží). Pravoslavný = ten, kdo vzývá slávu Boží. Proto také návrat k přijímání pod obojím, jak je běžné v pravoslavných církvích.
Katolická propaganda však od 15. století vytrvale vše překrucuje a likviduje všechny zmínky o husitství. Tak se nám snaží „historici“ namluvit, že husité byli neznabozi a že jediné co dělali, bylo ničení sakrálních památek, vypalování klášterů atd. Je to přesně naopak. Rabování Zikmundových křižáckých vojsk například v chrámu svatého Víta, odkud odvezli i korunovační klenoty z Čech apod., ukazuje představitele západního křesťanského světa v jiném světle.
Jak působí po staletí programové přepisování dějin, si můžeme uvědomit například v tom, že dnes hovoříme o našich předcích jako o „husitech“. Ve skutečnosti sami husité si nikdy mezi sebou takto neříkali. Oni se tehdy mezi sebou nazývali „věrní Čechové“ nebo „boží bojovníci“, a při komunikaci mezi sebou se oslovovali bratře a sestro, a to i přes stavovské rozdíly – tedy na feudální středověk něco velmi neobvyklého. Zavedli také právní formu státu ve svých městských republikách, kde právo platilo pro všechny vrstvy obyvatelstva stejně. Husity je nazývali jejich úhlavní nepřátelé – tedy zejména představitelé katolické církve.
Je to podobné jako s pojmem „Sudety“. Sudety nikdy a nikde neexistovaly, neexistují a existovat nebudou. Přesto byl nejprve tento pojem uměle vytvořen, aby se mohly dále rozvinout teze o německém kmeni – Sudetoněmců a jejich území a jejich práva na sebeurčení na tomto území – vše od začátku do konce jenom pokus o další Drang nach Osten.
Dnes se tedy na místě husitské svatyně provozuje přesně to, co už naši předci odmítali jako společnosti neprospívající – tedy neprospívající obecnému dobru, které má být předmětem věcí veřejných – tedy politiky vůdců lidského společenství. Dnešní klima je přesně opačné – naopak stále více se podporují právě tyto společensky rozkladné aktivity jako hazard a prostituce.
Osobně si myslím, že to současným představitelům katolické církve u nás nevadí právě proto, že to je vlastně její triumf nad těmi českými kacíři.
