8. 5. 1945 podpisem německé kapitulace skončila v Evropě druhá světová válka.

Kapitulace Nemecka

8. května si připomínáme osvobození od nacistické tyranie a oficiální ukončení 2. světové války v Evropě, které bylo stvrzeno podpisem bezpodmínečné kapitulace Německa v Remeši 7. 5. 1945. Ta vstoupila v platnost dne 8. května, ve 23:01 hodin středoevropského času. Speciálně na přání sovětského vrchního velení byl podepsán ještě jeden kapitulační dokument v Berlíně (9. 5. 22:30 hod).

V průběhu března až dubna 1945 vyvrcholil postup spojenců proti nacistickému Německu v přímou okupaci německého území. 30. 4. 1945 v sovětskými vojsky obklíčeném Berlíně spáchal Hitler sebevraždu. Jeho nástupce admirál K. Dönitz zvolil strategii kapitulace a ústup směrem na západ, chtěje zachránit civilní i vojenský potenciál před sovětským zajetím.

V Itálii byl Kapitulační dokument podepsán ještě za Hitlerova života 29. 4. 1945 s termínem ukončení bojů 2. 5. 1945. V severozápadní Evropě byla kapitulace podepsána v Montgomeryho štábu v Lünenburger Heide 4. 5. 1945. Další dokument vztahující se již na veškeré německé vojenské síly, byl již poněkud ceremoniálněji podepsán v Eisenhowerově hlavním stanu 7. 5. 1945 ve francouzské Remeši za účasti sovětské, americké, britské a francouzské delegace. Za režie osmi sovětských představitelů proběhla pak ještě 8. 5. 1945 v Berlíně-Karlshorstu další kapitulační ceremonie, pečlivě připravená s rivalizujícím záměrem vůči předchozímu aktu z Remeše a vyznívající již jako symbolický prolog k chystanému dělení Německa, Berlína a Evropy.

Kapitulací německé armády ovšem boje zcela neutichly – v různých částech Evropy se bojovalo ještě asi týden a na asijských bojištích trvala válka dokonce ještě několik měsíců.

Podrobnější informace o kapitulaci Německa naleznete např. v tomto článku.


Komentář Jiřího Krutiny:

Kapitulace Německa a jeho satelitů ale neznamenalo automaticky ukončení bojů. Poslední boje se odehrávaly na našem území Československa na Příbramsku. V oblasti protektorátu byla ještě miliónová armáda generála Schörnera, který dostal instrukce opevnit se v Praze a hájit ji do posledního muže. Proto bylo Pražské povstání tak významné, neboť zamezilo vstupu Němců do města, což by při následném osvobozování Rudou armádou skončilo v sutinách.

Tento význam Pražského národního povstání si dnes málo uvědomujeme. Válka na našem území skončila 11. 5. 1945, dále takřka až do září 1945 probíhaly na našem území, zejména v pohraničí, vyčišťovací akce proti wehrwolfům - záškodnickým skupinám SS a wehrmachtu na našem území.

Všimněme si jedné věci: mnoho evropských konfliktů vzniklo a také skončilo u nás, ať již to byly husitské války, kdy Češi bojovali opravdu takřka proti celé tehdejší Evropě, tak za třicetileté války, která také začala u nás a skončila u nás - dodejme, že velmi neblaze pro náš národ a stát na 300 let pod nadvládou jednoho šlechtického rodu Habsburků, spřízněných například se Schwarzenbergy. 2. světová válka také začala bojem o Československo a skončila zase u nás.

vitani tankistu Mapa postupu vojsk 2SV
  Mapa postupu vojsk za 2. sv. války

Použité zdroje:

jahoda2020.blog.cz
Fronta.cz

 

Vážení čtenáři,

dne 8. 5. slavíme výročí konce 2. světové války a osvobození Československa.

U této příležitosti bychom Vám rádi poskytli slevu na knihu autora K. Richtera: Dobývání domova, která podrobně popisuje tyto události.

Sleva 50 % na tento titul platí do konce května.

Knihu je možno objednat zde.

S pozdravem Nakladatelství NOOS s.r.o.

 

Československo bylo osvobozeno. Lidé opojeni nevýslovnou radostí zasypávali sovětská auta a tanky kyticemi rozkvetlých šeříků, zdravili je jásotem, až zaléhaly uši, a objímali se s rudoarmějci, svými osvoboditeli, nadšeni jejich slovanskou dobrosrdečností. V euforii, která se podobala lehké opilosti, si málokdo z rozradovaných a štěstím omámených lidí povšiml, že toto osvobození má stejně jako krásná růže, nepříjemně pichlavé trny. Teprve poznenáhlu bude vycházet najevo, že není zadarmo. Bude nás všechny stát svobodu a nezávislost. Procitnutí nás naplno zasáhne jako infarkt až za třiadvacet let, 21. srpna 1968, v den, kdy do českých a slovenských měst znovu vjedou sovětské tanky a auta plná po zuby ozbrojených vojáků. To už nikoho ani nenapadne, aby je vítal květinami. Ačkoliv Klement Gottwald v květnu 1942 při návštěvě Buzuluku v projevu k vojákům československého praporu prohlašoval, že nejprve je třeba se v široké národní frontě všech antifašistických Čechů a Slováků svorně přičinit, aby Hitler byl poražen, a pak lid doma ve vlasti rozhodne o uspořádání poměrů v osvobozené republice, skutečnost byla jiná. O uspořádání poměrů v poválečném Československu bylo předem rozhodnuto v březnu 1945 v Moskvě. A nebyl to bohužel český a slovenský lid, kdo měl v té záležitosti rozhodující slovo. Rozvrat ústavnosti a právního řádu směřoval postupně k ráznému nahrazení parlamentní demokracie, byť silně omezené, komunistickou diktaturou proletariátu, která prokáže, že neumí být ničím jiným než policejním státem, ovládaným skupinkou uzurpátorů moci, jako je tomu v každé jiné diktatuře kdekoliv na světě. Navíc ještě státem nesvéprávným, připřaženým k poslušnému stádečku, které vleče velmocenskou káru sovětských carů. To poznání bude pro český a slovenský lid bolestné, až procitne ze svého snu o svobodě, který od května roku 1945 ještě nadlouho nepřestal být snem. Národ však nakonec rozlomí své okovy a vryje si nesmazatelně do své historické paměti zkušenost, která byla těžkou zkouškou jeho životaschopnosti a morálního zdraví. Zkouškou, v níž obstál, i když nikoli beze ztrát.

Karel Richter

 

Additional information

„Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!“ Jan Werich